Bohuslav Šulc a jeho marionety

Loutkové divadlo, nebo chcete-li loutkové představení, je výsostně kolektivní záležitost. Je složité technicky a vždy je potřeba mnoho rukou k jeho uskutečnění.
Má-li zahrát efektní pořad jeden jediný loutkoherec, předpokládá to velkou loutkářskou osobnost, která má letité a bohaté loutkářské i herecké zkušenosti.
Právě takovou osobností je Bohuslav Šulc. Před diváky, tehdy ještě jako amatér, začal hrát již v deseti letech. Od šestnácti let hrál už jako profesionál v Divadle Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy. Stal se jeho žákem a pracoval v divadle bezmála čtyřicet let, kdy byl nejbližším spolupracovníkem Miloše Kirschnera, který se stal pokračovatelem Josefa Skupy. Josef Skupa je zakladatelem moderního loutkového divadla u nás a právě jeho žáci, jako Kirschner a Šulc, jeho odkaz rozvíjeli dál.
Bohuslav Šulc převzal z rukou Jiřiny Skupové loutku Hurvínka, dnes nejznámější českou loutku, a rozvíjel její charakteristické pohyby až k dokonalosti, téměř k ekvilibristickým výkonům. Začal se však také věnovat takzvaným vizuálním výstupům. Dovedl i ty k dokonalosti a nejeden kritik jásal nad objevenými možnostmi loutek.
Ocenění těchto výkonů na sebe nedalo dlouho čekat. Za své loutkoherecké výkony obdržel prestižní ceny na festivalu, pořádaném právě na počest Josefa Skupy a na jeho památku nazvaném Skupova Plzeň. (Skupa v Plzni začínal svou loutkohereckou kariéru.) Šulc získal za vynikající herecké výkony Skupovu cenu v roce 1973 a znovu v roce 1980. V roce 1980 obdržel též 1.září v Tokiu "Cenu japonských diváků". Ještě jako člen Divadla Spejbla a Hurvínka natočil mnoho televizních pořadů i filmů doma i ve světě a i dnes, od roku 1993 už jako samostatně vystupující umělec, působí v televizi i rozhlase - ve vzpomínkových pořadech na osobnosti, se kterými měl to štěstí se setkat ať na svých zájezdech po světě, tak i v Čechách.
Jako sólový herec s loutkou vystupuje ve Francii, Rakousku, Německé spolkové republice nebo ve Švýcarsku. Všude s obdivem a zaslouženým úspěchem. Nyní kromě jednotlivých výstupů nabízí jejich celý komponovaný pořad. Díky absenci spojovacího slova mezi jednotlivými výstupy u něj úplně padá jazyková bariéra. V publiku mohou být společně německý, japonský, arabský i třeba anglický divák - a všichni se budou bavit stejně. Každý z výstupů Bohuslava Šulce má svou dlouhou historii, každý byl důkladně prověřen ohlasy diváků z celého světa. V Německu sklízely bouřlivé třicetiminutové ovace, v Japonsku některé natočila japonská televize NHK, v USA diváci po skončení představení odmítali odejít a dožadovali se přídavků. Na jeho loutky dopadal stín mexických pyramid, odrážely se na skleněném obložení mrakodrapů na Manhattanu, skrápěla je voda Ganghy stejně jako cítily vůni dřeva kanadských borovic. Na Tokio shlížely ze sto třicet metrů vysoké televizní věže, bavily diváky i ve výšce deseti tisíc metrů na palubě letadla.
Současná umělecká cesta herce s loutkami směřuje k zábavě pro děti, nebo pro dospělé. Loutky v jednotlivých výstupech imitují nebo parodují různé zlozvyky či návyky zpěváků, instrumentálních umělců, různých kabaretních umělců, včetně kouzelníků.
Vše je v zábavné formě, podpořeno rytmem hudby. Jsou to tedy jednotlivé výstupy, které je možno spojovat nebo dělit a tím se hodí do různých kombinovaných pořadů, nebo jako samostatné výstupy v rozmezí sedmi až dvaceti minut, podle přání pořadatelů a s ohledem na návštěvníky. Tedy varianta pro dospělé, nebo pro dětské publikum.
Loutky představují zpěváka rocku, operní árie, klavírního virtuosa, nebo francouzského pouličního harmonikáře. Loutkoherec představuje šikovného nebo nešikovného kouzelníka a mnoho dalších. Vše na základě dohody s pořadatelem a agenturou.
Technické podmínky nejsou složité, výstupy se dají hrát téměř v každém prostředí. Podmínkou je možnost reprodukce hudebního záznamu z CD nebo MC. Kde není možnost kvalitní reprodukce, je možná dohoda. Zajistíme si vlastní zvukovou aparaturu.